 
| NORSKÉ OBRÁZKY (1992) – Nordkap
MICHAEL STANOVSKÝ
NORSKO • Hory • Oslo • Nordkap • Lofoty a Vesteråly V devadesátých letech jsem se dostal na sever Evropy. Vyfotil
jsem tam pár obrázků, v Norsku na černobílý, na Islandu pak barevný film.
Tehdejší fotky nejsou nic moc, ale v našich krajích to byla exotika. Po dlouhých
letech abstinence to pro nás byl celý Sever naprostá exotika, dálava, polární kruh,
nejsevernější místo Evropy. Z nadšení, nevědomosti a zároveň netušených
možností v letech dalších jsem zplodil tyhle stránky „Islandskej kraj“ a „Norské obrázky“, které dnes vzbuzují spíš
úsměv, ale jsou obrazem doby svého vzniku. Tak je tak také berte. Už jsem je chtěl smazat, ale bylo mi to líto. DÍKY.
Od těch dob jsem se tam dostal nesčíslněkrát, vyfotil mnoho lepších fotek, ale to už je jiná kapitola. Třeba to sem dám také.
Nějaké mé čundry do Laponska naleznete tady
www.severskelisty.cz/michalovyexpedice.
Nordkap
je mys na ostrově Magerøya na severním pobřeží Norska. Na ostrově Magerøya jsou i jiné pěkné
věci. Třeba skalní brána Kirkjeporten.
Nordkap je neprávem vydáván za nejsevernější
místo pevniny, Norska nebo dokonce celé Evropy. To je několikanásobná
blbost. Nordkap je totiž na ostrově. Nejsevernější bod pevniny je
mys Kinnaroden asi 70 km na východ odtud. Tam ale není nic extra zajímavého,
nevede tam ani pořádná silnice, tak se o tom raději nemluví.
Ostatně ani na ostrově Magerøya není Nordkap tím nejsevernějším
místem. O dva kilometry severněji je mys Knivskjelodden.
Tam ale nevede cesta, musí se bažinatou tundrou, takže se to před
turisty, kteří jsou zvyklí všude dojet autobusem, raději tají.
Konec konců, ostrov Magerøya není nejsevernější část Norska.
Nějakých 800 km na sever je ještě Svalbard (Špicberky). Tam je Norsku
nejseverněji.
Ale ani Svalbard není v Evropě nejseverněji. Ještě lépe je na
tom Země Františka Josefa, ale ta patří Rusům.
A ještě severněji končí Grónsko, to ale jedna patří patří
Dánům a jednak není v Evropě.
ALE Nordkap JE NEJZNÁMĚJŠÍ. I Karel
Čapek tam doplul. Lidé sem jezdí především proto, že tu sluníčko
v létě nezapadá. A taky aby měli další vrub na pažbě vinčestrovky
turistických atrakcí.
|
|
Cestou
na Nordkap
Takováhle silnice vede podle zálivu Porsangen. Dvě auta se
vedle sebe vejdou na silnici. V tunelech nikoliv. Tam jsou místa na
vyhýbání. Je to silnice E69. |
|
|
Ostrov
Magerøya
Na ostrov Magerøya se musíte dostat trajektem. Ale snad v
letošním roce (1989) bude v provozu tunel pod mořem. Škoda,
takovéhle obrázky z plavby už neuvidíte. Trajekt vede z
Kåfjordu do Honnigsvågu. |
|
 
|
Nordkap
Tak už jsme tady. (71° 10' 21") Ostrý skalní zub, na
něm vyhlídková terasa. A na sever nedohledno. Byl jsem tu dvakrát.
Poprvé bylo všelijak, chvilkama pršelo, chvilkama bylo jasno, na
půlnoční sluníčko nevelká naděje. Rok na to vichřice, liják, mlha,… Kamarádi hlásili, že za dva roky zase… Na Nordkapu toho nikdy moc nebylo,
roku 1884 tu postavili kapli, v roce 1944 ji Němci smetli z povrchu
země.
Teď na vyhlídkové terase stojí drátěný
model zeměkoule směřující svojí osou k severu.
Kousek odtud je návštěvnické
centrum – normální bussines, suvenýry, restaurace a drahota. Tři
patra pod zemí je Grotten Bar (Jeskynní bar) – šampaňská a kaviárová
restaurace s panoramatickým oknem otočeným na sever. Co se tam
konzumuje a kam se kouká netřeba zdůrazňovat.
Taky je tam panoramatické kino, prý nejsevernější pošta
(asi kromě Svalbardu-Špicberk).
V červnu 1988
sem pozvali sedm dětí z celého světa. Každé udělalo nějakou
plastiku, organizátoři všech sedm odlili v nadživotní velikosti
a teď se tu do toho opírají severní větry. A je to hezký.
Nordkap býval hojně navštěvován.
Přece jen je to pěkná atrakce. Třeba roku 1664 tu byl kněz
Francesco Negri, 1795 král Ludvík Filip Orleánský. Jeho návštěvu
tu připomíná busta. Mije návštěvy připomínají tak akorát
tyhle fotky. |
|
|
Tak takhle
vypadá Nordkap z letadla. Koupil jsem si tam takovou pohlednici.
Na letadlo jsem neměl. Kolem deváté hodiny večer dorazilo
asi padesát autobusů, převážně s Japoncema, tak jsme to
zabalili a šli pryč. Ono je lepší se dívat na půlnoční sluníčko
z divokého mysu Knivskjelodden. Je
vidět na fotce úplně vzadu. |
|
|
Přístav
Hornvika
Kousek před Nordkapem je přístav Hornvika. Teda přístav…
Je to záliv s dřevěným molem a uzounkou cestičkou vedoucí
300m do kopce. Když na Magerøyu nevedla
silnice a trajekt, tak se sem jinak nikdo nedostal.
I pan Karel Čapek sem dojel na pouti lodí Håkon. |
|
|
Kirkjeporten
V Risfjordenu patnáct kilometrů před Nordkapem je městečko
Skarsvåg. Nad ním je pěkná skalní brána. Když si šikovně
stoupnete, tak v ní uvidíte Nordkap. A chcete-li mít vyfocen
ozvláštní kýč, počkejte si na půlnoční sluníčko. |
|
 
|
Mys
Knivskjelodden
Nordkap je vydáván za nejsevernější místo. O tom jsem
již hovořil. Na ostrově Magerøya je
severnější mys Knivskjelodden (71° 11' 08"), to znamená nůž.
Jeho fotka udělaná z Nordkapu je vlevo. Naopak Nordkap udělaný
z Knivskjeloddenu je dole. Cesta tam vede polobažinatou tundrou,
chvílema v mokré trávě podle potoka, poslední dva kilometry po
rozpukaných šikmých žulových skalnatých deskách. Ale pohledy
byly přenádherné. |
|
|
Nordkap
Ještě jeden pohled na Nordkap z Knivskjeloddenu. Tohle každý
neuvidí. A o pulnoci tuplem ne. |
|
|
Mys
Knivskjelodden
Na Knivskjeloddenu se těsně k moři
nedostanete. Uklouznete po chaluhách a rozbijete si kokos v příboji
na skalách. V moři plavali dva tuleni. Blíží se půlnoc,
obloha je pořád zatažená, ale na severu se vyjasňuje…
Že bychom přece jen měli štěstí na půlnoční sluníčko? |
|
|
Půlnoční
slunce
ANO!!!
Povedlo se. Je půlnoc z 10. na 11. července 1994
Lépe to už asi v životě neuvidím.
K ránu se vrátíme tundrou k
autobusu, trochu se prospíme ve stanu uprostřed rašeliniště a ráno
hurá zpátky na jih. Bude pršet a pršet dva dny. A bude zataženo.
Ale my jsme měli kliku, protože jsme na sever spěchali a stihli.
V roce 1995 jsem už tolik štěstí neměl a přátelé v roce
1997 také ne… |
|