 
|
ISLANDSKEJ KRAJ (1996) – sopky
MICHAEL STANOVSKÝ
ISLAND • Reykjavík • Sopky • Termální oblasti • Jezera • Řeky a vodopády V devadesátých letech jsem se dostal na sever Evropy. Vyfotil
jsem tam pár obrázků, v Norsku na černobílý, na Islandu pak barevný film.
Tehdejší fotky nejsou nic moc, ale v našich krajích to byla exotika. Po dlouhých
letech abstinence to pro nás byl celý Sever naprostá exotika, dálava, polární kruh,
nejsevernější místo Evropy. Z nadšení, nevědomosti a zároveň netušených
možností v letech dalších jsem zplodil tyhle stránky „Islandskej kraj“ a „Norské obrázky“, které dnes vzbuzují spíš
úsměv, ale jsou obrazem doby svého vzniku. Tak je tak také berte. Už jsem je chtěl smazat, ale bylo mi to líto. DÍKY.
Od těch dob jsem se tam dostal nesčíslněkrát, vyfotil mnoho lepších fotek, ale to už je jiná kapitola. Třeba to sem dám také.
Nějaké mé čundry do Laponska naleznete tady
www.severskelisty.cz/michalovyexpedice. Sopky jsou na
Islandu všude. Vyfoťte cokoliv a určitě tam byla nebo bude sopka. Ale
na druhou stranu si nemyslete, že je to jako v pekle, že se všude vaří
a bublá láva. Dokonce ani není pravda, že každá sopka má kráter na
kopci.
Hekla soptila pět let před naším příchodem, ale
na vršíčku jsme sotva našli teplejší místečko. Všude tam byl sníh
a led a zima a mlha a vichřice.
Krafla není typická sopka, spíše pohoříčko.
Krátery jsou na rovině pod horou.
Láva nebývá „zkamenělý potok“, ale spíše spousta obrovských
porézních šutrů až 5m velkých, chodit se po tom nedá a boty
to zničí. Sopečný popel je spousta droboučkých šutýrků, asi
jako drobný koks.
|
|
Hekla
Obrázek není můj a pochází z roku 1991. Hekla je sopka, údajně
činná. Vysoká 1491m, cesta nahoru je trnitá a silně lávovitá.
Vyrazili jsme v osm ráno, než jsme celou horu (kvůli té lávě)
obešli, bylo šest večer. Zpátky jsme šli (nebo spíš padali) přímo
dolů asi tři hodiny. Naopak to bohužel nešlo, protože
kilometrová halda štěrku pod úhlem 45 stupňů nelze vylézt.
Proto se to obchází. Cesta byla strastiplná také proto, že šofér Pepa
pod vidinou dne bez volantu dostal chuť na rum a ožral mne. Hekla
naposled heklovala a lávovala v letech 1970, 1980, 1981 a 1991. Udělalo
to pfrrrrr a desítky čtverečních kilometrů se pokrylo prachem,
popelem a šutříky. Skoro jako na Mostecku. Přestože jde o činnou
sopku, je všude zima, sníh a na vršku místo kráteru s bublající
lávou jenom metrový ledovec. Teplou lávu na Islandu uvidíte
jenom tak ohřátou od nějakých sirných čmoudíků. Pod Heklou u
řeky Ytrí-Rangá žijou mušky. Šílený. Zlatý norský a finský
komáři zvaní Moskyt-Air-Force. Zlatí skotští komáři zvaní
malý skotský kurvy. Tady pomáhá jen zabalení celé kebule do moskytiery.
A tu nemáme. |
|
|
Hvannadalshnjúkur
Vidíme nejvyšší horu Islandu, sopku Hvannadalshnjúkur (2109 m n.m.). Byl
jeden mála slušných dní na Islandu – u rezervace Skaftafell. Údajně
činná sopka, ale pod mnoha metry sněhu. Člověk se posmíval. Na
konci roku 1996 nás smích přešel, protože právě taková
sopka tam bouchla. A pěkně pod ledovcem, a překvapivě rychle vyráběla
krychlový kilometry vody, který pak vytekly a vzaly s sebou všechno,
co bylo v cestě. |
|
Pohoříčko Krafla
|
Krafla
Lávové pole pod
Kraflou, opět pěkně sirno-smrduté.
Krafla je hora s výškou 818 m, lépe řečeno pohoří či aktivní oblast. Vědci
tvrdili, že nejbližší bouchnutí sopky bude zde. Prý tak do 2 až
4 let. ChaCha. Je vidět, jak je ta
geologie stejně šarlatánská jako třeba meteorologie. Pod horou
nepřeberná lávová pole z různých dob. Krátery, ze kterých to
soptilo, nejsou na kopci, ale spíš pod horou. Kráterové jezero
Viti soptilo 1724, je nepatrně termální. Pod Kraflou je „údolí“
asi 10km široké vyplněné lávou z různých let. Je tam řada kráterů
a kráterků, velice fotogenická, táhnoucí se na sever. Čím
severnější, tím mladší. Nejprve je žlutohnědý kopec se
spoustou čmoudíků, výdechů, solfatarů a vyvřelin ze síry.
Tento obrázek byl vyfocen za tímto kopcem, kde už byly jenom čmoudíky
vycházející asi tak se dvaceti kráterů či spíše kráterků a
puklin v zemi. |
|
Lávové pole Krafla
|
Pěkný vzorek pěkně
vybarvené lávy. Je to kousek dál, než zobrazuje předchozí
obrázek. Tady začíná ta správná Čína. Krátery jsou z
roku 1975 a 1984 a spousta dalších. Spousta nádherných vyvřelin,
kousků lávy, čmoudících kráterů… Láva je teplá, ale asi
jen od té vyvěrající páry. Pěkně vybarvená, křehká, láme
se, když po ní chodíš. Ještě asi 10km na sever je to ještě
lepší, včera tam byla třičlenná expedice z našich řad. Černočervená
krajina a horká láva. Mohlo to tam bublat tak před osmi lety.
Mapy, co máme, skutečnosti odpovídají jen zčásti. Stále se to
mění, magnetická deklinace taky, GPS jsme tehdy neměli. |
|